Křížová cesta » Mlčení (1)

1. Kristus je odsouzen.

Mlčel jsi, Pane, plných třicet let. Pak jsi tři roky mluvil. Někteří přijímali tvé slovo, jiní mu nevěřili, jiní pochybovali. Dalším se zdálo být pošetilé nebo rouhavé. Zdálo se ti nakonec, žes už dost vydal svědectví. Přestal jsi mluvit. I před soudcem mlčíš. Pane, dej nám dar moudrosti, abychom vždy věděli, kdy máme mlčet. Tys nám byl příkladem – dej, ať si to uvědomíme.

2. Kristus bere na sebe kříž.

Nežádal jsi od svých učedníků výmluvnost, ale měl jsi pro ně úkol: „Kdo nebere denně svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ Pane, ať statečně neseme svůj kříž a jdeme s důvěrou za tebou!

3. Kristus padá poprvé.

Je čas mluvení a čas mlčení, říká Písmo. Mluvil jsi tři roky a teď víš, že je čas mlčet a obětovat se. Také svůj pád to dosvědčuje. Dej, Pane, ať si máme vždycky o čem popovídat, ale ať umíme vedle sebe také mlčet.

4. Kristus potkává svou Matku.

Matka a Syn. Jsou si podobni i v mlčení. Jen málo Mariiných slov je zaznamenáno. Všechno uchovávala v paměti svého srdce. Ale v Káni říká dost zřetelně: „Cokoliv vám řekne, udělejte!“ Pane, dej, ať slyšíme, co nám říkáš a jednáme podle toho!

5. Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž.

Šimon se bránil a asi reptal. Možná, že ne z vnějšího přinucení, ale přiměl ho tvůj pohled a výmluvné mlčení a tak vzal část tvého břemene. Ať se naučíme raději mlčet než reptat a nadávat. Ale ať se umíme v důležité situaci ohradit jako ty, Pane!

6. Veronika podává Kristu roušku.

Celá křížová cesta dokazuje, že přesvědčivější a mocnější je účinná láska. Není k ní potřeba mnoho slov. Veronika také nemluví, ale výmluvné je její gesto skutečné a účinné lásky. Dej, Pane, ať se dokážeme ztišit i v hlučném proudu života. Ať umíme rozdávat takovou lásku jako Veronika.

7. Kristus padá podruhé.

 Vaše řeč ať je ano – ano, ne – ne, řekl jsi ty, Pane. Snad právě za všechny ty prohřešky proti tomu, za naše lži a výmluvy, vytáčky a nejednoznačná slova je tvůj druhý pád. Odpusť nám, Pane, všechny prohřešky proti tomuto tvému příkazu.

8. Kristus potkává plačící ženy.

Už nemůžeme vydržet mlčet. Možná trochu falešný soucit nebo hysterický pláč žen tě nutí k tomu, abys k nim promluvil, vyburcoval je, usměrnil. Dej, Pane, ať umíme druhé napomínat s láskou a ať sami dokážeme přijmout napomenutí.

9. Kristus padá potřetí.

Kolikrát mluvíme zbytečně a naplano! Kolikrát mluvíme neužitečně a jen proto, abychom mluvili. A ty říkáš: „Z každého neužitečného slova, které lidé pronesou se budou odpovídat.“ Děkuji ti, Pane, za ten veliký dar řeči. Pomoz nám, ať ho užíváme k dobrému, ne ke
zlému.

10. Kristus zbaven šatu.

Jsi zbaven všeho, Pane, jsi zbavený i lidské cti a důstojnosti. Naše pomluvy a špatná slova o druhých dělají druhým totéž. Pane, ať vážíme svoje slova a náš jazyk ať řídí láska, abychom druhým neubližovali.

11. Krista přibili na kříž.

„Neotevřel svá ústa…“, když trpěl, nehrozil, ale vydal se na milost a nemilost tomu, kdo jej nespravedlivě odsoudil. Děkujeme ti, Pane, že jsi byl ochotný za nás trpět. Kéž ti za to umíme být vděčni.

12. Kristus umírá.

Jako bys přece jen chtěl ještě dokončit svou závěť, necháváš nám k úvaze svoje poslední slova na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí… Ještě dnes budeš se mnou v ráji…“ Najdeme si čas, abychom se někdy nad nimi zamysleli? Pane, děkujeme ti za tvoje nekonečné milosrdenství, za tvou nekonečnou spravedlnost, za tvou nekonečnou lásku.

13. Ježíš sňat s kříže.

Už neříkáš vůbec nic. Jen tvá smrt, tvá oběť mluví. Neexistuje jiné, účinnější řešení našich problémů… postem, modlitbou… „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte… vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, já jsem tichý a pokorný srdcem. Pane, pomoz nám, abychom více žili ze tvých slov a podle tvého příkladu.

14. Kristus pohřben.

Kolikrát za život jsi řekl: „Ještě nepřišla ta hodina, ještě nepřišel můj čas.“ Výmluvnost tvého hrobu je stejná. Ještě nepřišel čas…, ale vzkříšení je blízko. Pane, prosíme tě, pomoz nám, ať za nás mluví náš život podle tvé vůle, naše skutky – a naše řeč ať je svědectvím o tvé lásce.