Křížová cesta » Ruce mluví (1)

I. zastavení: Ježíš je odsouzen
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pilátův ukazovák uzavírá rozporuplný případ a vykazuje Ježíše na Golgotu. Pilát má moc Ježíše propustit a ví, že je nevinný. V čem je tedy problém? Lid místodržícímu pohrozí císařem – falešný, nicméně účinný argument, politika místo zdravého rozumu. Věrnost Bohu znamená především věrnost sobě, svému svědomí. To je podstata Pilátova selhání a počátek našich hříchů. Ježíšovy ruce jsou čisté, neozbrojené a přesto spoutané – jak naivní: Ježíšovou zbraní je pravda a tu spoutat nelze.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš vztahuje ruce k nebi, bere Otcův záměr za svůj, byť je to ten hořký kalich. Neuhýbá a kříž přijímá, a to „pěkně do teplejch“. Tím plní velkou část svého úkolu. Asi není úplně namístě říci: S chutí do toho a půl je hotovo. Ale pojmenování svého kříže a rozhodnutí se s ním poprat, to je rozhodně kus práce.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tíha kříže Ježíše posílá poprvé k zemi. Ruce se vzepřou o zem, aby čelily počátečnímu náporu břemene. Sil je ještě dost, ale už teď je kříž těžký. Každý úkol má tohle společné: Odhodlání k úkolu je následováno jeho přijetím, které vzápětí střídá dolehnutí problému v plné síle, první pád, a pak na kolenou řešit, zda to vzdáme nebo půjdeme dál jako Ježíš. Tak jak?
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
IV. zastavení: Ježíš se setkává s Marií
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vzájemné pohlazení po tváři. Ruce se loučí: Ježíšovo pevné pohlazení po rameni Maria opětuje jemným pohlazením po ruce, které přechází ve stisk, marně se snažící zachytit poslední okamžik, kdy jsou spolu. Kolikrát jsou si rodiče s dětmi nablízku, až když teče do bot. Proč musí rodinné vztahy probouzet k životu až bolest? Maria je příkladem tím, že držela s Ježíšem v dobrém i zlém.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
V. zastavení: Šimon pomáhá nést kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
I v nás je Šimonova lhostejnost, která potřebuje nakopnout, aby pomohla. Počáteční nechuť k pomoci slabému bližnímu se mění v radost z darování se. Tuto radost vyjadřuje Ježíšův dotek a požehnání, jakoby říkající: Ano, já jsem ten nejmenší, u Božího soudu nebudeš litovat.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
VI. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

To je žena do pranice! Narozdíl od Piláta nedá na to, co tomu řeknou lidi, ženský cit jí velí, že ten ztrápený člověk potřebuje pomocnou ruku a basta. Poselství z roušky mluví jasně: Čisté srdce vidí Boha.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
VII. zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
A jde do tuhého. Tělesné síly jsou ty tam, Ježíš chlapsky zatíná pěst, dál ponese kříž už jen síla vůle. Cesta na Kalvárii musela být ukrutně zlá, když vyřídila zdravého dospělého muže. O to víc vyniká velikost jak Boží lásky, tak lidské viny, že Bůh Otec nechal svého Syna bojovat o spásu člověka v těle řadového pěšáka a ne v podobě nějakého božského rytíře.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ač vyčerpaný, musí se Ježíš ostře ohradit – je tu totiž něco, co naprosto odporuje jeho radostné zvěsti (evangeliu). Ženy z Jeruzaléma lomí rukama a pustě naříkají nad obětí přehlídky lidské zvrhlosti té doby. Kolika sousedům budou líčit, jak to bylo drastické? Co dnešní média? Přinášejí jen špatné zprávy o zlu ve světě a my jim ještě lačně nasloucháme. Odkud má zaznít něco pozitivního, povzbuzujícího?! Z našich úst.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi

IX. zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ruce jsou už úplně ochablé, Ježíš doslova ryje bradou v zemi. Už je jasné, že z tohoto zápasu nevyjde živ. Kdyby tak mohla smrt přijít hned teď. Jenže vrchol hory je ještě strašně daleko. A jak je to s naším přijetím utrpení? Utržit rány, které se časem zahojí, to bychom ještě připustili, ale podstoupit oběti, po kterých zůstanou trvalé šrámy, s tím se smiřujeme moc těžko, pokud vůbec.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi

X. zastavení:  Ježíše svlékají z šatů
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vojáci losují o Ježíšovy šaty, jak posměšné! Úplně zbitý odsouzenec odevzdává to poslední, co má – lidskou důstojnost. Ježíš neumírá jako hrdina, nýbrž jako zvíře. Zbývá mu už jen zakrýt si instinktivně citlivá místa. Svět v mnoha ohledech pošlapává lidskou důstojnost. Proboha proč? Nepřispíváme také svým posměchem do tohoto ďábelského mlýna?

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi

XI. zastavení: Ježíš je přibíjen na kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíšovy ruce v zoufalé křeči jsou přibity ke dřevu. Je zcela spoután, přichází o poslední kousíček svobody. Kolik lidí dnes trpí nesvobodou, ať už v otroctví jako takovém, nebo ve vlastních závislostech? Právě za takové lidi Ježíš strpěl rány od nepředstavitelně bezcitného kata s kladivem. Kde ho tenkrát sebrali? Kdy bereme do ruky kladivo my?
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
XII. zastavení:  Ježíš umírá na kříži
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Posměšná cedule, houba namočená v octě, sténání lotrů, křik dole pod křížem. Uprostřed tohoto tance smrti ze sebe Ježíš doluje poslední slova. Jsou to – paradoxně – slova lásky, v nichž promlouvá člověk a Bůh Ježíš. V tratolišti krve Ježíš zve do ráje. Jak důležitá je láska v nejtěžší hodině života, v hodině smrti! Kdo z nás myslí na to, aby dobře zakončil?
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
XIII. zastavení:  Ježíš je položen do klína své matky
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bezvládné tělo Ježíše přijímá Maria do svých rukou. Přijímá tím za celé lidstvo stín smrti, jako jediná z nás na sebe bere okamžik, kdy je Ježíš mrtvý. Je to tak beznadějné a zvrácené – v řádu tohoto světa přece rodiče umírají dříve než děti. Pieta nám ukazuje, jak by svět vypadal, kdyby Kristus nevstal z mrtvých.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
XIV. zastavení: Ježíš je pohřben
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Studené, ztuhlé tělo je uloženo do tmy hrobu. Směs smutku, zmatku, loučení, bezradnosti a víry se utápí v slzách. Bůh na sebe musel vzít podobu člověka, aby mohl zabít smrt v jejím sídle, aby ji mohl vytnout i s kořenem. Nejponuřejší místo lidské existence, hrob, je vyvoleno k největšímu vítězství.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
Závěr:
Otče náš… Zdrávas Maria… Sláva Otci…